Lesní porosty je třeba obnovovat a chránit v zájmu budoucích generací

Stav českého lesního hospodářství není z hlediska lesních porostů, ekologické, environmentální i ekonomické situace dobrý. Zásadně se na něm podepsalo extrémně suché a teplé období několika předchozích let, což mělo za následek postupné výrazné plošné oslabení lesních porostů suchem a škůdci na velkých územích. Přitom nejde pouze o druhy lesních dřevin klasicky citlivé na škodlivé činitele, mezi nimiž můžeme na prvním místě jmenovat smrkové porosty, ale do určité míry překvapivě i porosty takové průkopnické dřeviny, jako je borovice. Utrpěly však i listnaté dřeviny.

Kalamitní a ekonomickou situaci českého lesního hospodářství však dále zhoršil lidský – politický a právní faktor, který silně omezil možnost a zejména včasnost zásahů v lesních porostech masivně napadených kůrovcem. Pro tyto akutní zásahy platil ve velké většině případů zákon o veřejných zakázkách při výběrových řízeních na těžbu, zpracování a asanování porostů napadených kůrovci. Proces byl tak zdlouhavý, že než byl administrativně schválen, kůrovec se v lesních porostech namnožil, vylétl a masivně napadl další porosty! A situace se opakovala.

Další problém vznikl, když vytěžené dříví nedostatečně zbavené kůrovce bylo rozváženo silniční a železniční dopravou po celém území státu i do zahraničí k dalšímu zpracování. Tak byla s podporou člověka zamořena kůrovcem další rozsáhlá území. Na ekonomické situaci lesního hospodářství se podepsaly i cenové a nákladové poměry, kdy na jedné straně došlo ke zvýšení výdajů za těžební činnost a nákladů na následnou masivní obnovu lesa s náročnou výsadbou nových porostů, ale při zásadně snížené ceně dříví, a tedy snížených příjmech v lesním hospodářství.

Navíc před vypuknutím kalamity vyvedl stát z lesnictví – zejména ze státního podniku „Lesy České republiky, s. p., Hradec Králové“, obhospodařujícího téměř polovinu lesů na území ČR – masu mnoha miliard korun z tzv. rezervního fondu na pěstební činnost. Tento fond byl vytvořen podle zákona z minulých kladných hospodářských výsledků lesního hospodářství a určen právě jako finanční rezerva pro řešení kalamitních případů v lesích. Finanční prostředky byly nevratně vyvedeny a využity v jiných sektorech hospodářství ČR.

Na stavu lesů se tedy negativně podepsal lidský faktor. Jaký vývoj předpokládáte, pokud jde o sucho?

Klima ve střední Evropě je dlouhodobě historicky poměrně kolísavé, v delších či kratších obdobích se tu střídají sušší a teplejší klimatická období s vlhčími a chladnějšími. Osobně bych tedy napříště očekával klimatické podmínky spíše příznivější pro lesní prostředí, tj. vlhčí a chladnější než v minulých letech. To by znamenalo i menší míru ohrožení lesních porostů škodlivými činiteli a příznivější podmínky pro obnovu a ochranu lesů. Avšak ekonomická situace lesního hospodářství zřejmě zůstane i nadále kritická a ve srovnání s minulými roky možná ještě složitější.

Potřeba intenzivní obnovy lesa bude prakticky u všech typů vlastníků nadále vysoká, dokonce se může postupně ještě zvyšovat. To znamená, že úroveň nákladů v lesnictví zejména z hlediska obnovy a ochrany lesa může objektivně dále růst. Přitom však lze předpokládat, že těžba dřeva bude ve srovnání s minulými roky klesat či stagnovat, a to jak z hlediska objemu, tak i kvality, a příjmy se tedy budou snižovat.  Následně bych do určité míry očekával i růst objemu finančních podpor do „polyfunkčního lesního hospodářství“.

Můžete zmínit nějaký příklad extrémní proměny zalesněné krajiny vlivem nepříznivých faktorů?

V lesnických kruzích, a doufám, že i mimo ně, je notoricky znám exemplární případ vzniku a dlouhodobé existence klasické pouště na území jihovýchodní Moravy, tzv.: „Moravské Sahary“ v blízkosti Bzence. S písečnými přesypy a pohybujícími se dunami s pískem a prachem, tzv. „vátými písky“, zasypávajícími vesnice.

Poušť vznikla za společného působení suššího a teplejšího klimatu v poměrně dlouhém období v oblasti zemědělské krajiny, lesů a lesostepí. Ovšem za intenzivního přispění tamních obyvatel, dlouhodobě nešetrného zacházení s lesy a nevhodného zemědělského hospodaření. Lesníkům potom trvalo mnoho desítek let, než velmi intenzivní činností s velkými vklady práce a finančních prostředků změnili krajinu opět na lesní. Tento počin připomíná pomník, postavený lesníkům, jmenovitě Janu Jindřichu Bechtelovi, pod jehož dlouholetým vedením se podařilo přesypové písky postupně svázat a území Moravské Sahary v polovině 19. století zalesnit. Tento stav trvá dodnes! Takže i proti takovým podmínkám lze působit a lesní části krajiny nejen udržet, ale dokonce i lesní porosty ve zdevastované krajině obnovit a stabilizovat. Zejména vhodnou druhovou skladbou a strukturou lesních porostů podle konkrétních stanovišť. Ovšem v každém případě jde o proces vysoce nákladný, odborně náročný a dlouhodobý.

Daří se prosazovat model smíšené skladby lesů, který poměrně úspěšně funguje např. v sousedním Německu?

Určitě nejsme v ČR za Německem pozadu v lesnickém poznání, ale ani v praxi a ve stavu lesních porostů a struktuře lesnických činností. Není to překvapivé, obě naše lesnické fakulty v Praze a v Brně vznikly v r. 1919, tedy v době, kdy byly zakládány naše dnešní nejstarší mýtní porosty, a to ve zcela jiném klimatickém období! Ohledně lesnictví máme historicky velmi těsnou vazbu nejen s Německem, ale šířeji s dalšími německy mluvícími zeměmi, Rakouskem a Švýcarskem. Přitom triumvirát mezinárodně velmi významných univerzit s lesnickou výukou a vědou v uvedených zemích – BOKU Vídeň, TU Dresden a ETH Zürich – se aktivně účastnil příprav vzniku lesnické fakulty v Praze v souvislosti se vznikem Československé republiky a následně stál u kolébky lesnické fakulty v Praze jako tři sudičky v r. 1919, když se podílel jak na organizační, tak odborné výukové a vědecko-výzkumné struktuře a náplni fakulty. Těsné aktivní odborné vztahy s lesnickými fakultami uvedených univerzit pokračují dodnes.

Změna dřevinné skladby lesních porostů v ČR i struktury porostů a procesů pěstování lesa probíhá dlouhodobě, je ovšem omezena výraznou dlouhodobostí lesní výroby, pro mnoho lidí nepředstavitelnou. Intenzivní kroky ke změně struktury lesů se u nás nyní realizují ještě výrazněji v souvislosti s klimatickou změnou, v principu obdobně jako v sousedních zemích s obdobnými přírodními a společenskými poměry.

Jaké jsou priority dřevařů v boji s kůrovcem?

Nemluvil bych v této souvislosti o dřevařích, ale o lesnících. Ti se starají o les jako součást krajiny, života společnosti a přírodního prostředí multifunkčního charakteru, rozsáhlého spektra produkčních i mimoprodukčních společenských služeb. Reprodukují les v dnešním moderním polyfunkčním pojetí. V časovém a technologickém sledu stojí před dřevaři, pro jejichž navazující činnost produkují cenný, trvale udržitelně obnovitelný ekologický vstupní materiál, obnovitelnou biomasu.

Priority lesníků bych pak charakterizoval spíš v širším pojetí, jako vyrovnávání se s klimatickou změnou, jíž je tzv. „kůrovec“ jen jedním z důsledků. Zásadní prioritou je proces obnovy lesa a úsilí zacházet s lesem jako s polyfunkčním objektem, včetně služby produkce dřeva jako společensky environmentálně velmi cenné biomasy. Dále je to reprodukce zásadně významných environmentálních společenských služeb lesa, jako jsou služby vodohospodářské, protierozní, přírodoochranné – šířeji „kulturně-naučné“, zdravotně-hygienické, ale i nedřevoprodukční v době klimatické změny.

Co vidíte jako největší problém lesního hospodářství?

Významný dlouhodobý problém a úkol našeho polyfunkčního lesnictví je spojen s dosavadním vývojem a se strategickými výzvami, které před nás staví budoucí vývoj společnosti a názorů a požadavků na lesy a lesnictví u nás a v zahraničí. A to jak z hlediska strategie pěstování lesa, jeho ochrany a hospodářské úpravy, tak lesnických technologií, ale i lesnické politiky, řízení a ekonomiky lesního hospodářství.

Avšak největší problém lesnictví u nás zřejmě je a bude klimatická změna a její dopady. Na jejich základě je nutno procesy změn v lesnictví a v lesích intenzifikovat a prohlubovat, přitom však se zvyšující se nejistotou budoucího vývoje.

Lesy netvoříme a nereprodukujeme na dobu několika příštích let, ale minimálně na dobu obmýtí, překračující století! To znamená, že polyfunkční lesnictví a polyfunkční lesy by měly plnit požadavky nejen současných, ale zejména budoucích generací. S tímto vědomím bychom měli lesní porosty obnovovat, zakládat, chránit a vychovávat.

Rozhovor připravila: Lenka Prokopová

Text k foto:

Prof. Luděk Šišák, v pozadí věrné obrazy rozmanitého polyfunkčního reálného lesního prostředí z téměř opačných stran světa